maturitní otázky, seminárky a referáty
Základy společenských věd - Sociologie jako věda
Autor: Vlaďka Beránková
PROTOSOCIOLOGIE
- uvažování o společnosti před vznikem sociologie
- starověk – učení o společnosti, státu, právu, dnes odlišujeme
- myšlenky o etice = učení o morálním jednání
SOCIOLOGIE
- societas = lat.společnost, logos = řeč, věda
- věda, která podává celkový obraz společnosti => vypovídá o společenských vztazích, procesech a jevech
- mladá věda – 1.název v roce 1839 ve 4.svazku Kurz pozitivní filozofie, do této doby sociální fyzika
chápal sociologii jako aplikaci metod přirodních věd na společnost – fyzika společnosti
- obecné dělení => obecná (základní pojmy)
=> speciální (až 45 disciplín – sociologie práce, vojenství, školství, sociografie)
- má svoje metody – zabývají se shromažďováním informací
- pomocné vědy => matematika, statistika, ekonomie, psychologie – z nich čerpá
- zakladatel sociologie je AUGUSTE COMTE
- má 2 části - sociální statika => popisuje stav rovnováhy ve společnosti
- sociální dynamika => studuje vliv jednotlivých faktorů ve vývoji společnosti
PŘEDMĚT è vymezit položkami jejího studia = sociální realita
· společnost = organizované seskupení lidí, kteří jsou v určitém vzájemném vztahu, mají společné cíle, tendenci sdílet stejné náhledy, postoje, způsoby chování; souhrn individuí – mohou mít historické spojení, kulturní, sociální,...
· struktura společnosti = zahrnujeme sem makro i mikro strukturu společnosti
· sociální vztahy = vzájemné souvislosti a ovlivňování sociálních subjektů
· sociální jevy = způsoby jednání, myšlení, cítění, existující mimo jedince (vnější tlak), druhy jednání
1. oblasti sociálního života (právo, politika, morálka)
2. sociální útvary (davy, národy)
3. sociální činnosti (práce)
4. sociální procesy (asimilace s přírodou)
FUNKCE
- empirická = popis společenských jevů, procesů, pomocí výzkumů jako v psychologii
- teoretická = vysvětlování výskytu a průběhu jevů
TRADIČNÍ SPOLEČNOST
- tato je před moderní společností
- vyvíjí se od neolitu (přechod na zemědělství) do průmys.revoluce (pol. 17.století)
- je stavovská
ARCHAICKÁ SPOLEČNOST
- první společnost, nejstarší fáze lidské kultura, před neolitem (neolit => 7 – 3 tís.let př.n.l.)
MODERNÍ SPOLEČNOST
- od stavů se přechází k třídám, centralizovaná státní moc
- stále velkou roli hraje trh => místo, kde se setkávají lidé, co chtějí prodávat a získávat
- důležitá je ekonomická aktivita jedince
- modernizace, industrializace, urbanizace, přechod lidí od zemědělství k průmyslu
POSTMODERNÍ SPOLEČNOST
- důsledek modernizace, kulturní relativizace, přesun lidí z průmyslu do služeb, globalizace
KOMUNITA
- v opozici vůči společnosti
- historicky: sociální útvary před moderní společností, dnes: reakce na neduhy moderní společnosti
- náboženská komunita, k¨dřívější komunity byly soběstačné, dnes revoltující komunity – např.Ribana, Kuna
SOCIOLOGICKÉ MYŠLENÍ MODERNÍ DOBY
1. klasické období (od Comta do 20. let 20. stol.)
2. od 20.let do 50.let 20.století
3. od 50.let 20.století
KLASICKÉ OBDOBÍ
- vytvářejí se velké teoretické systémy, formulují zákonitosti společenského vývoje
AUGUSTE COMTE - 1798-1857,fr. pozitivistický filozof, vycházel z daností jevů a faktů
- zbytečné jsou úvahy a otázky a odmítá metafyziku a povrchní filozofii
- 3 pozitivistická pojetí:
1. konstatovat fakta
2. uspořádat je podle určitých zákonů
3. předvídat budoucí jevy a řídit se podle nich
- cíl: chtěl překonat revoluční chaos doby
- uznává ideu svobody, ale žádá omezení svobody bádání
- základem je rodina, úkolem sociologie bylo udržovat klidný stav společnosti
- preferoval instituce
- hesla: „ Vědět, aby bylo možno předvídat, a předvídat, aby bylo možno kontrolovat.“
„ Pojetí se musí podřídit faktům jako analýza se podřizuje syntéze.“
- ZÁKON 3 STÁDIÍ (lidstvo rozděleno podle stupně poznání:)
1. teologické – lidstvo věří v bohy
a) animismus = víra v objekty vírou obživované (kameny)
b) polytheismus = víra v mnoho bohů (Řecko, Egypt, Slovanské mytologie)
c) monotheismus = víra v jednoho boha
2. metafyzické – místo bohů vzývány abstraktní jevy (alchymie)
3. pozitivní – lidé se vzdávají pátrání po podstatě, skutečné jsou jenom vztahy
- sociologie = završení soustavy věd (psychologie je věda biologická, neuznává ji)
- POZITIVISTICKÝ KATECHISMUS => vlastní náboženství:
· napsal– uznával tzv. pozitivistickou trojici = veliké (prostředí + fetiš + bytost)
· lidstvo představuje nejvyšší dokonalost
· předmětem uctívaní – žena, on se jmenoval veleknězem
Karel Marx - odcizení dělníka od vlastního výrobku (analyzoval ekonomicko determinaci společnosti)
- marxismus => nebyla to filozofie, ale ideologie
- podporuje zájmy vládnoucí třídy
- žil v Londýně, v žádné továrně nebyl – vše vymyslel – nepoctivý filozof
- společnost rozděluje => základnu (ekonomická oblast – hospodářské provozy)
=> nadstavbu (duchovno, umění, právo)
=> Tovární zákony - z roku 1800 zlepšovaly poměry ve fabrikách
=> Manuskripta (1844) – ekonomicky filozofické dílo (našly se ve 20. letech 20. století)
=> Kapitál – dílo napsané s Engelsem, politická ekonomie, třídní boj
3 druhy panství: 1) charizmatické 2) tradiční (trůn je dědičný) 3) byrokratické (nezbytné pro moderní dobu)
MAX WEBER - 1863-1920, německý sociolog, filozof
- zkoumal otázky racionality moderní společnosti
- byrokracie, stratifikace společnosti
=> Protestantská etika a duch kapitalismu (přinesl myšlenku o vzniku kapitalismu)
EMILE DURKHEIN - 1858-1917, fr. sociolog, sociolog průmyslu
- SOCIOLOGISMUS - zdůrazňoval metodologický přístup => sociální jevy je třeba
vysvětlovat jinými sociálními jevy a vycházet ze sociální reality
- funkcionálního přístupu - teorie zkoumání soc. faktu od vnějšího k vnitřnímu
=> O dělbě práce ve společnosti
anómie
= patologický stav vznikající přílišnou specializací při dělbě práce → stereotyp (pásová výroba) →
velká migrace pracovních sil (lidé to dlouho nevydrží)
solidarita = přesvědčen, že lidé nechtějí jen vlastní prospěch (ale kalkulují s ním), zdůrazňuje emocionální
hledisko lidského soužití
sebevražda = vzniká jako malá účast člověk na životě skupiny, vztah člověka ke skupinou oslaben
a) egoistická (bytost zevnitř zlomená – např. nešťastná láska)
b) anomická (člověk ztrácí orientaci ve světě, nevidí pro sebe žádné východisko – krachy na burze)
c) altruistická (člověk obětuje svůj život za ideje něčeho jiného – ve jménu něčeho)
VILFREDO PARETO - definuje sociologii jako vědu o lidském jednání (logické nebo nelogické)
- převládá nelogické => ale lidé si zpětně zdůvodňují jednání => zpětná racionalizace
- TEORIE ELIT - elity = skupiny ovládající společnost – částečně
- ovlivňují společnost: 1. silou (moc)
2. přesvědčováním
3. skrytým jednáním (manipulace)
- typy elit: politické, vojenské, průmyslové, obchodní, sportovní,
umělecké, duchovní
- koloběh elit - některé vznikají, jiné zanikají, jádrem politického dění
- dějiny - hřbitov elit
GEORGE SIMMEL - 1858-1918, sociolog (jeden z prvních postmoderních)
- soustřeďuje se na městský způsob života,roli peněz a modu (zmasovění přístupuk věcem)
20. léta 20. stol. – 50. léta 20. stol.
a) americká sociologie (USA) - sociologie se stává empirickou disciplínou
- pro hospodářství velmi funkční - užití statistiky
- sociologové z laboratoří docházejí i do praxe (továren)
- hl. předmětem studia „využití lidských zdrojů“
b) evropská sociologie - Frankfurtská škola (1931) - kritická teorie společnosti
- zázemím ústav pro sociální výzkum (vedení se ujal Max Horkheimer)
- vycházel i časopis sociálního výzkumu → položeny základy sociologie
- s nástupem Hitlera se stěhuje: Ženeva → Paříž → New York → Frankfurt
- po válce se vrátila a ředitelem se stal Teodoer Adorno až do roku 1969
myšlenky:
1) kritika rozumu v osvíceneckém smyslu (rozum zaměřený na ovládnutí přírody vědou, průmyslem) → ovládnutí přírody nutně vede k vládnutí nad člověkem (Weber hovoří o „zfetišizovaném rozumu“)
2) v Z civilizaci vzniká to, co je typické pro moderního člověka – konzumní společnost (moderní osud lidí)
3) zdůrazňují úlohu inteligence
MAX HORKHEIMER - 1931 zakladatelem ústavu a jeho prvním ředitelem
- názor: v průmyslové společnosti dochází k úpadku rozumu → lidstvo spěje
k barbarství (pesimistické pojetí dějin i budoucnosti)
=> Dialektika osvícenství
THEODOR W. ADORNO - ředitelem ústavu po 2. svět. válce až do r. 1969
- kritika systémového myšlení (nestačí pojmout složitost moderní společnosti)
=> Negativní dialektika
ERICH FROMM - obdivoval Švýcarsko, narodil se ve Frankfurtu roku 1900, umírá 1980
=> Umění milovat – zkoumá biofilní a nekrofilní orientaci člověka (rozlišil „lásky“)
=> Mít nebo být? – kritika konzumní společnosti (špatné mezilidské vztahy, hrozba
ekologické katastrofy, společnost orientovaná spíše na „mít“ – moc, majetek, slávu)
HERBERT MARCUS - kritizuje, že člověk této doby je okleštěn, jeho nazírání je zúženo, moderní člověk je
konzumní (vycházel ze svých profesorských zkušeností z USA – z univerzity v Berklai)
- kritizuje industriální společnost (ač je produktivní, je i destruktivní vůči přírodě)
- věda si podřizuje přírodu, ovládá člověka → tím dochází k „jednorozměrnosti“ ve
všech oblastech lidského života (odcizení, zvěcnění)
=> Jednorozměrný člověk
JÜRGEN HUBERNASS => Teorie a věda (nová ideologie)
WALTER BENJAMIN => Dílo a jeho zdroje
MILAN MACHOVEC - dobově (ale pouze dobově) sem náleží i český sociolog
=> Monografie o Masarykovi (obdoba s From
2. polovina 20. století
- v sociologi převládají 3 základní paradigmata myšlení => hlavní myšlenky, vzory
- střídají se dominantní paradigmata (podle toho, jaké jevy ve zkoumání převládají)
1. konsensuální teorie – předpokládá se, že existuje nepsaná smlouva ve společnosti a lidé se zavazují ji
dodržovat, předpoklad většinového souhlasu
2. teorie konfliktu – vychází z přesvědčení, že společnost je rozdělena a mezi skupinami dochází ke
konfliktu, konflikt někdy dovede skupinu stmelit (stávka), sociální systémy založeny na
protikladech, život ve společnosti vytváří opozici a ve společnosti vzniká mocenská
nerovnost, zákl. pojmem jsou zájmy=> a ty jsou ve vzájemných konfliktech
3. interpretativní teorie – lidé proti úřadům používají symboly, symboly jsou předpokladem pro místo
člověka ve společnosti, plnění a dávání příkazů, netvoří jednotnou školu
- jedinci ovlivněni (Giddens, Berger)
- sociologie fenomenologická (Alfred Schütze)
- symbolický interakcionalismus (lidské bytosti jednají na základě významů,
významy jsou produktem sociální interakce, nejsou stabilní v čase)
TALKOT PARSONS - stratifikace společnosti: kulturní, socializační, biologický, psychologický
- člověk nemůže jednat libovolně, ale řeší dilemata:
a) askripce – na jedince pohlíží, čím jsou
b) výkonu – podle toho co jedinec udělal
ROBERT KING MERTON - kritika Parsonse, ověřoval v praxi jeho teorii
- teorie středního dosahu
a) pojem disfunkce – vše co společnost destabilizuje
b) funkce manifestní - školství (vzdělání), armáda (obrana)
c) latentní funkce – skryté
CHARLES WRIGHT MILLS - „Co je to společnost, kam směřuje a proč?“
- vysvětluje na Portorikáncích teorii konfliktu (chudina)
- bílé límce – střední vrstva (úředníci, živnostníci)
- mocenská elita – Amerika ve vleku armády
- sociologická imaginace – radí mladým sociologům vytvářet si kartotéky
- kritizuje liberalismus – stát by měl do chodu společnosti zasahovat co nejméně
- lidé hodně kupují ® ztrácejí zájem o cokoli, společnost se vzdaluje od přírody a
směřuje k materiálnu ® jedinou možnost vidí v rozumu lidí (uvědomění)
- problém moderní společnosti: rozpad hodnot, odcizení při výrobě, zabýval se
životem ve velkoměstě, zábava – lidé se nechají vláčet (mělkost zábavy)
- hledá ve své práci rozpory, které na první pohled jsou skryté ve společnosti
RALF DAHRENDORF - vychází z definice moci (Weber) – na jakých principech může být založena:
a) vlastnictví
b) úřad
c) politická moc
- konflikt chápe jako boj protikladných sil (nadřízený x podřízený)
- nerovné rozdělení moci ve vyspělých společnostech se projevuje např. v ekonomice
- byrokracie = servisní třída, měla by sloužit a ke společnosti být loajální
GEORGE HERBERT MEAT - učení o „sociální já“- vytváří se interakcí s ostatními – vyměňujeme si symboly,
gesta, slova, je-li reakce adresáta shodná s předávajícím, pak se oba chápou
CHARLES HORTON COOLEY - „zrcadlové já“ -vidíme se očima těch druhých, nejzávažnější je pro nás
mínění těch nejbližších, zavádí pojem primární skupina
WILIAM THOMAS - definuje situaci: „Situace definována jako reálná se stává reálnou až ve svých důsledcích.“
lidé nejednají podle toho jaký svět je, ale jak jej chápou (teorém?)
ERVING GOFFMAN - „sociologie přetvářky“ (antika: „Svět je jedno velké divadlo.“)
- člověk se stává hercem sociálního dramatu v okamžiku, kdy začne komunikovat a postupně
se dotváří jeho myšlenky (lidé jsou v předepsaných rolích, v nichž sledují své cíle)
- všímá si i toho, kdy je člověk ze své role vyveden (odpykávání trestu ve vězení)
- mystifikace publika: různé způsoby sebekontroly herců, např. volební boj
zabývá se praxí, pozorováním v terénu (nechal se zavřít na psychiatrii)
ČESKOSLOVENSKÁ SOCIOLOGIE
- příliš do světové soc. nezasáhla
- vlastní sociologická škola (vychází z polské, ale ve světě není příliš známá)
TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK - zakladatelem ČSL sociologie
- témata jeho prací: 1. sebevražda (napsal velmi solidní dílo)
2. sociální otázky (i z Ruska, všímá si zdejší atmosféry)
3. kritika marxismu („náboženství moderní doby“)
EDVARD BENEŠ - profesionální sociolog
- zabýval se „profesionálním stranictvím“, dějinami sociologie, alkoholismem, rolí násilí
v dějinách a studiem moderní demokracie
DALŠÍ SOCIOLOGOVÉ
- Břetislav Foustka
- Inocenc Bláha
- Emanuel Chalupný
- Josef Král
- Otakar Machotka
- Zdeněk Ulrich
- Karel Galla
- Anton Štefánek (slovák)
CHRONOLOGICKÝ VÝVOJ ČS SOCIOLOGIE:
1.) 80.léta 19.století - založena Masarykem – sociologie je samostatný vědní obor
2.) 1944 - poprvé zrušena/zakázána („kulturní špionáž a činnosti nepřátelské Říši“)
3.) 1949 - podruhé zrušena/zakázána („buržoazní pavěda a ideologická služka imperialismu“)
4.) ½ 60. let - znovu instiualizována (obnova sociologické společnosti, ústavu ČSAV, otevírání kateder na VŠ)
5.) po 1969 - silně omezována, zredukována a prokádrována !!!
PROTOSOCIOLOGIE
INDIE
- tradiční společnost, společnost naprosto uzavřená
- kastovní systém (zde je vše definitivní, není možná změna pozic, až v jiném životě)
- kněží – brahmáni
- šlechta – kšátrijové (vládci, bojovníci)
- svobodní lidé – vaišiové (obchodníci)
- šúdrové – chudina
- zapuzení od Boha – páriové
- hinduismus (mnoho bohů) - dharma = uctívají jedinou správnou životní cestu
(dodržení - znovuzrození ve vyšší kastě)
- žádný konkrétní zakladatel
- Árijové – před 4 000 lety, uctívali Šibu
- konkrétní hinduismus – 1750 př.n.l.
- védy = hind. nábož. texty (1 400 př.n.l.)
ŘECKO
- u Helénů vznikali městské státy (polis) rozpadem rodového zřízení (demokratické Atény, aristokratická Sparta)
PLATÓN - zakladatel idealismu (=opravdu skutečné jsou jen ideje, nezávislé na obrazech kolem nás, žíjí stále)
- dílo zaměřeno na péči od duši (zkvalitněním jedince se zlepší i společnost)
- za vlády Dionýsa usiloval o nápravu společnosti na Sicílii
- dělení společnosti: 1. vládci, 2. strážci, 3. otroci
- dělení vlády ve státě (na základě psychologického profilu vládce):
1. aristokracie (vláda nejlepších – podle Platóna filosofů)
2. timokracie (vláda nejsilnějších, nejctižádostivějších – vojáků)
3. oligarchie (vláda boháčů)
4. tyranie (vláda absolutního vladaře)
5. demokracie (vláda lidu)
- dílo: formou dialogů s učitelem Sokratem (např. „Obrana Sokratova“)
Ústava (nejobsáhlejší), Zákony (Platónovy politické a společ. názory)
ARISTOTELES - polyhistor (největší myslitel starověku, obsáhl veškeré vědění své doby)
- nejvíce uznával demokracii (dílo: Koncept politea)
- uznává i bohaté vrstvy → vláda by neměla náležet ani chudým a ani bohatým (střední)
- objevuje myšlenku střídání vládců (větší část lidu má větší pravdu)
- uznává formu státu jako nutné společenství, nástroj zlidštění (má lidem zlepšit život)
=> Politika – nauka o státu a právu
=> Etika Nikomachova – myšlenka lidské touhy po štěstí (i rozkoši)
STOIKOVÉ (konec 4 st. př. Kr. až počátek 6 st. po Kr.)
- stoia = sloupořadí → římští myslitelé
- zabývají se etickou filosofií (idea všelidského bratrství ve společnosti)
- uznávají lásku, přátelství, svobodu (= jako mravní vlastnost, měla by být dostupná všem)
- za občany uznávali i otroky a cizince (barbary) → římský kosmopolitismus
SENECA – spisovatel, senátor, politik (společensky na výši)
EPIKTÉTOS – propuštěný otrok
MARCUS AURELIUS – římský císař, vládne rozporu se stoickými idejemi (pronásledování křesťanů)
KŘESŤANŠTÍ MYSLITELÉ
SV. AUGUSTÝN - přelom 4./5. stol. po Kr.
- rozlišoval pozemský stát na říši ďáblovu a říši boží (tam přijdou křesťané po omilostnění
po posledním soudu a vytvoří „obec boží“), obě říše spolu soupeří
=> O obci boží
TOMÁŠ AKVINSKÝ - 13. stol., největší teolog všech dob, dominikánský mnich
- učení tomismu (= vše je v Bibli; co víme, je od Boha; opíral se o Aristotela)
- názor na společnost: preferoval města proti venkovu
- zavedl pojem rodová obec (z dnešního pohledu městská čtvrť, uznává řemeslníky,
klade je na roveň svobodných občanů)
- uznává soukromé vlastnictví
- 1322 prohlášen za svatého
REFORMAČNÍ MYŠLENKY
MISTR JAN HUS - učení o „trojím lidu“: 1. kněží – představitelé boha na Zemi
2. světští páni – vládci, vláda nad lidem
3. lid – nejnižší složka společnosti
- každá složka společnosti má dodržovat jen své povinnosti
- sám nepředpokládal žádnou myšlenku revolučního hnutí
- kritik společnosti (např. papeže za svatokupčení)
ANGLIČTÍ EMPERIKOVÉ
- v poznávání společnosti se opírají o zkušenost – empirii
THOMAS HOBBES - na počátku před uspořádáním státu předpokládá, že vládou mezi lidmi byla tzv. válka
všech proti všem (stát aby byl klid a mír ve společnosti)
JOHN LOCKE - konec 17. stol.
- nejdříve vládla mezi lidmi tzv. přirozená harmonie, stát vznikl proto, aby tuto harmonii
udržoval
- hlásá přirozenou rovnost všech lidí (panovník nevládne z vůle boží, ale z vůle lidu – neboť
lidé mu umožnili, aby nad nimi vládl)
=> Dvě rozpravy o vládě
JEAN JACQUES ROUSSEAU - společnost je založena na tzv. společenské smlouvě (jednotlivci se jí
podřizují – podřizují se např. zákonům, lidé jsou zároveň poddanými i
suverény – jsou nad věcí)
- podřizováním se společenské smlouvě se z přírodního tvora stává rozumná
lidská bytost → rozvíjí se svoboda, rovnosti i lidský svět (je nad světem
přírody, je dílem lidí)
METODY SOCIOLOGICKÉHO POZNÁNÍ
- vědecké poznání charakterizuje hloubka, cílevědomost, organizovanost, usilí o přesnost, objektivitu a spolehlivost výsledků, věda si vytváří svůj vlastní jazyk (soustavu pojmů) i pravidla zkoumání skutečnosti (metodologii), které jsou uznávány ve vědeckém společenství (obci, komunitě)
- výzkum by měl být organizován tak, aby kdokoli další mohl prověřit výsledky, najít případné chyby a omyly, stanovit specifické podmínky platnosti závěrů apod.
- vědecký fakt by měl být potvrzen různými způsoby, různými cestami, při užití různých hledisek
- pokud užívané cesty k poznání vykazují znaky vědy, považujeme je za metody (toto původem řecké slovo označovalo cestu)
- formulace otázky – závažná součást – na ní záleží objektivita (otázkou se dá snadno ovlivnit)
- ve společenských vědách je riskantní spoléhat pouze na jednu metodu výzkumu (princip komplementarity)
Cíle výzkumu:
- diagnostické – určují příčiny jevu
- deskriptivní – popisuje výzkum
- sociotechnické – aplikace výsledků v praxi
- explorační - vysvětlení
Metody výzkumu:
- mohou být buď kvalitativní nebo kvantitativní (především metody statistického zpracování -předvolební průzkumy)
- měly by být ověřitelné, objektivní a heuristicky plodné (přinášet nové poznatky)
- probíhají podle projektu, respondent je dotazovaný („pokusný králík“)
- fáze
1.) přípravná (technka sondáže)
2.) realizační (sběr dat, výsledky)
3.) zvěrečná (analýza dat, zpráva)
PILOTÁŽ – ověřování vhodnosti metody
VZOREK – výběrový soubor, už je vybráno, ale ověření, mininální množství (pro ČR 700 lidí), náhodný výběr
KVÓTNÍ VÝBĚR – výběr respondentů podle vzorku (ověřování veřejného mínění), soustředění na urč. Skupiny (kvazireprez. postup)
PANELOVÉ ŠETŘENÍ – tazatelé jsou v trvalém spojení s respondentama, např. výzkum TV diváku, většinou dotazník
PŘÍPADOVÁ STUDIE – kazuistika, case studies, popis jevu (např. životní dráha jedince, historie firmy)
ŠKÁLOVÁNÍ – individuální zařazování podle škály – stupnice, měření hodnotí i postoje, znalosti, osobnostní rysy
EXPLORACE – studium jevů v určitých přirozených podmínkách, bádání vede k hypotézám, pojmům
KONFIRMACE – opak explorace, předpokládá existenci hypotézy, která se může šetřením potvrdit
STANDARDIZACE – aby to zajišťovalo stejné výsledky
VALIDITA – platnost testu
OPERACIONALIZACE –
REABILITA – spolehlivost měření, odolnost měření vůči chybám
KORELACE – souvislost mezi dvěma jevy při analýze dat
KVALITATIVNÍ
· analýza dokumentů – životopisy, dokumenty o vzniku
· biografická metoda – shromaždování dokumentů o určitých osobnách
· obsahová analýza – probíhá při sledování komunikace, popis sdělení, při masové komunikaci
· sekundární analýza – použítá, ke které se později vrátíme (výhodná)
· pozorování – týká se vnějších jevů, je nejčastější, spíše jako doplněk
a) přímé (sám pozorovatel se účastní)
b) zprostředkované (kamera, atd.) – výhodou je záznam, dlouhodobost, opakovanost, podrobnější analýza
· introspekce – sebepoznávání
· experiment (pokus) – záměrně měníme podmínky, při kterých provádíme samotný experiment; experiment může potvrdit nebo vyvrátit nějakou hypotézu; důležitým faktorem je standardizace (stejné podmínky pro dané experimenty, prováděné na různých místech a v různém časovém odstupu)
· rozhovor – základem rozhovoru jsou srozumitelné a promyšlené otázky; tato metoda je pomalá a náročná, vyžaduje důkladnou přípravu předem
· dotazník – musí být jasný a srozumitelný pro všechny; dotazník je buď otevřený (vlastní odpovědi) nebo uzavřený – a ten může být dichotomický (2 řešení) a nebo polytomický (více možností)
· anketa – měla by to být krátká, zajímavá a srozumitelná forma průzkumu; může být ústní a písemná
SOCIOMETRIE – Moreno, soubor technik, zkoumají strukturu a dynamiku malých skupin – 40 lidí, výsledkem je sociogram
SOCIODRAMA – může mít terapeutický účinek, zkoumá lidi v navozené situaci, prožitky a výkony
OHNISKOVÁ SKUPINA – focus groups, terapeut klade otázky a lidé odpovídají, objasnění názorů a uvažování lidí
ANALÝZA SOCIÁLNÍCH SÍTÍ – mělo by se vědět s znát kde jsou u nás jaké organizace (domov důchodců)