maturitní otázky, seminárky a referáty


Základy společenských věd - Deviace

Autor: Daniela Bednářová

 Deviace je všechno, co neodpovídá a co se odchyluje od norem, zákonů a pravidel. Normy chápeme jako zvyklé a osvědčené, přípustné, správné a žádoucí. Deviace jsou krádeže, podvody, nedodržování slibů a dohod, dopravní přestupky, pití alkoholu, užívání drog, ale též obžerství, nevěra a stávky.

 Lidé, kteří vědomě porušují řád, se mnohdy sdružují. Vytvářejí skupiny a společenství, gangy, podsvětí, sítě černého obchodu, ale též třeba hnutí skinheads, extrémní strany, disidentské kruhy a sekty. Tato společenství v nějaké podobě porušují normy té které společnosti a staví se proti řádu dané společnosti, ale při tom si vytvářejí svá vlastní pravidla hry, zvyklosti a dohody. V převládajícím řádu se vytváří svět neřádu jako svébytný řád. Všichni, kdo patří k tomuto zasunutému menšinovému světu, vidí a posuzují zpravidla dost odlišně, co je a co není řádné.

 Deviaci v celé řadě situací schledáváme jako přirozenou a normální. O tom hovoříme při dynamice střídání generací, neboť generace mládeže musí do značné míry negovat svět svých rodičů, aby se osamostatnila.

Pozitivní deviace

 Normy a řády vždy nemusí být dobré (např. komunismus). Lidé, kteří proti tomu vystoupí jsou označováni za devianty či delikventy (disidentská činnost). Moderní sociologie tento jev označuje jako pozitivní deviace.

Deviantní chování

 Lidé se začnou trvale dostávat do konfliktů se společností, protože soustavně porušují její základní zákony a normy. Sem patří záškoláctví, užívání drog, život v gangzích, alkoholismus a samozřejmě všechny formy kriminality. Největší pravděpodobnost nastoupení deviantní životní cesty jednotlivce prochází obdobím zásadních proměn /adolescence/ anebo v situacích, kdy je jedinec vystaven dlouhodobě silným tlakům či se ocitá v chronickém stresu.

Deviantní socializace, aneb jak se stát deviantem

 V zásadě existují dva scénáře. První klade důraz na skutečnost, že jednotlivci se nedaří integrace do normální společnosti anebo dává přednost alternativní společnosti (hnutí skinheads).

Druhý scénář představuje deviantní chování jako výsledek vypuzení jednotlivce z normální společnosti.

Kriminální chování

 Kriminální chování často představuje celý soubor speciálních dovedností a technik, který se váže na určité pohnutky, postoje a rozumová zdůvodnění. Jednotlivec je pak zahrnut do světa, kde převažují co do počtu a vážnosti pobítky k porušení zákona nad pobítkami, které ho před takovým chováním varují. Vhodné prostředí pro sociální učení deviantnímu chování skýtají některé prostory velkoměst, kde se formují skupiny delikventů a kde se stýká podsvětí. V takovém prostředí dochází k rozmazání hranic mezi legálním a nelegálním. Jen část z toho, co je zákonem zakázáno, se zde považuje za skutečný přestupek proti mravům a lidskosti.Vyšším učilištěm zločinu jsou pak věznice.

Teorie vytěsnění

 Při osvojení deviantního chování v uvedených teoriích nezdařené socializace je hlavním aktérem delikvent,popřípadě jeho rodina. Teorie vytěsnění naopak poukazují na aktivní podíl sociálního okolí, které některé lidi vylučuje ze svého středu, upírá jim lidskou důstojnost či jim nedovoluje, aby rozumným způsobem napravili své chyby. Nedává jim skutečnou šanci.

 V době dospívání se pohled mladých a starších lidí na většinu záležitostí zpravidla soustavně rozchází. Co je pro mladé neškodný žert, hra, dobrodružství anebo vzrušení, může být sociálním okolím dospělích chápáno jako otravování, maření autority anebo zárodečná forma delikvence. Mladí lidé se proto stávají předmětem zpřísněné sociální kontroly, jsou popřípadě trestáni, vylučováni ze škol, vyhazováni ze zaměstnání atd. Konflikt pak snadno přeroste ve střet vůlí, kde není místo pro odpuštění.

Rasismus

 Velmi nebezpečná forma vytěsňování velkých společenských skupin. V prvním stádiu právo vládnoucí ideologie neodpovídá tradovanému životnímu stylu některých etnických či sociálních skupin. Tyto skupiny staví před dilema: buď se vzdají svých tradičních hodnot anebo mohou žít na okraji společnosti (Romové).Rasismus upírá vybrané skupině lidí jejich některé lidské kvality či práva - no a to pak stojí třeba miliony lidí život (fašismus).

 Party a gangy

 Při osvojování deviantního chování často nejdůležitějším činitelem je špatná parta, ve které je porušování norem normálním způsobem zabezpečení kolektivní existence i výrazem opovržení vůči světu dospělích. Reakce společnosti vůči mladistvím jsou často zaměřeny ani ne tak proti určitému porušení normy, kterého se dopouštějí, ale proti partě či hnutí jako celku. Jednotlivec není sankciován jako chybující individium, ale jako člen zločinecké bandy.

 Party a gangy jsou první stabilní skupiny dětí, které se vymezují svým vztahem k sociálnímu prostředí. Uspokujují jejich potřebu úniku z dosahu dohledu dospělích a touhu být ve společenství se stejně smýšlejícími.Party se mění v gangy, jestliže jejich členové naleznou společného nepřítele. Potom se integrují a vytvářejí si pevnou hierarchickou organizaci, na jejímž čele stojí vůdce. S nástupem adolescence se většina part a gangů rozpadá. Nerozpustí se však gangy ve volnějších přátelských kruzích, pak se zpravidla jejich nepřítel zobecní na společnost reprezentovanou dospělími a jejich asociální činnost dostane ideologické ospravedlnění, např. začlenění do hnutí punk či skinheads apod. Vznikají tak delikventní gangy a extrémní hnutí mládeže, která už předstvují vážný sociální problém.

Věznice

 Zařízení, které zbavuje lidi svobody za trestné činy. Zařízení, představující z hlediska biografie delikventů školu zločinu a posléze i trvalou štaci, kam se recidivista vrací po dočasných výletech do normální společnosti. Ve vězení probíhá intenzivní výuka delikventního chování, které vede nakonec k tomu, že jednotlivec se cítí povolán k tomu, aby se živil kriminálním způsobem. Moderní péče o delikventy začátečníky se proto orientuje na uzavřené dohody, které dávají mladému člověku šanci odčinit přestupek, aniž by musel jít do vězení.

Podsvětí

 Podsvětí je souhrnný výraz pro sociální sítě, kruhy a organizace, které vykonávají ve skrytu nelegální činnost. Může se jednat o černý obchod, pašování, vyděračství, prostituci, obchod s drogami, hazardní hry, kapsářství či obchod s kradenými starožitnostmi. Jednotlivé formy a typy sociální deviace si ovšem vytvářejí více či méně svébytné a nezávislé světy, které často žijí v symbioze s normálními činnostmi společnosti a jsou také jen částečně postižitelné.

Deviantní životní dráha

 Každá deviantní životní dráha je poznamenána selháními, nezvládáním problémů a nezdrženlivostí, ale též neschopností realisticky vidět svět a hodnotit situace. Při zvoleném stylu života se problémy hromadí, místo aby ubývaly. Jednotlivec se ocitá v neřešitelných situacích a ztrácí důvěru druhých i sebedůvěru. Sociální oporu získává jen ve skupině stejně osudem svíraných, existenčně nezajištěných a kreditu zbavených lidí. Jeho život v normální společnosti je prakticky možný jen na bázi kriminality. I tak je to život v nezajištěnosti, a proto odstrašující účinky vězení, kde je o člověka vlastně svérázně postaráno, nejsou tak veliké. Většina kriminálníků nakonec vědomě dává přednost životu, kdy krátký čas riskuje a užívá si a pak má zase půst v jistotě kriminálu.

 Životopisy kriminálníků se navzájem podobají. Na začátku jsou neutěšené rodinné či zdravotní podmínky, pak následují konflikty, vážnější přestupky, špatná parta, nápravná zařízení a nezdařené pokusy o to , zařadit se do normální společnosti. Na ně navazují další pobyty v nápravných zařízeních a nakonec smíření se s kriminálním životem.