EDMUD HUSSERL (1859 - 1938)

prostějovský rodák

považován za Němce

studia matematiky, astronomie

ve Vídni studia filosofie

profesor filosofie v Gottingenu, Freiburgu

stěžejní dílo:    Filosofie aritmetiky

                        Logická zkoumání

                        Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii

fenomenologie - věda, učení o jevech (fenoménech) našeho vědomí

říká, že filosofie má popisovat zkušenosti a jevy takové jaké jsou ve své vlastní podstatě, tzv. čisté podobě, bez širších souvislostí

fenomenologie je to, co poznáváme ze své zkušenosti, která může být

            vnější - domy, stromy

            vnitřní - to, co se děje v nás

základem smyslové zkušenosti (vnější) je nesmyslová zkušenost - oblast našeho vědomí

dvojvrstevnost fenoménu

na oblast našeho vědomí se musíme maximálně soustředit, prozkoumat ji,

abychom se maximálně mohli soustředit na oblast našeho vědomí a zkoumat ho, tak se musíme alespoň dočasně zřeknout víry v zřejmou obecnou existenci vnějšího světa

musíme se zbavit plastností - uzávorkování

naše psychika není původním zdrojem fenoménů v nejčistší podobě, tzn. musíme ji uzávorkovat, pak dojdeme k absolutnímu, transcendentálnímu (mimozkušenostní) vědomí - vždy zaměřeno na nějaký předmět a je vždy vědomím něčeho

dáno před naší individuální zkušeností a je podmínkou zjevování se ("ukazování se jsoucího")

svět jest a zjevuje se nám nějak

fenomenologie - metoda, jak popsat svět, jak se nám původně zjevuje

přirozený svět našeho života odlišný od světa, který zkoumá věda

fyzikální prostor - něco nekonečného, stejnorodého

naopak prostor lidského žití (jednotlivce) - má střed v podobě našeho domova, města

čas z hlediska vědy - nekonečný, plyne stejnoměrně

čas člověka se někdy vleče, někdy pádí (např. u zubaře  X  na zábavě - vnímáno jinak)

člověk se orientuje na vědecký svět

věda ulehčuje život člověku, ale nepománá mu najít smysl života

cílem fenomenologie - obnova původního (čistého) prožitku života

následovníci, vycházeli z něj:       Max Scheller

                                                       Pražský lingvistický kroužek - založen 1934 - Jan Patočka, Ludwig Langrebe

                                                       Martin Heidegger

            PRAGMATISMUS

vznik v USA v 19. stol.

filosofie činu (užitku)

pragma = jednání

počátky pragmatismu lze nalézt

CHARLES SANDERS PEIRCE             (1839 - 1914)

Američan

matematik, logik

"Hodnota idejí není v idejích samých, ale v jejich praktickém uplatnění."

transcendentální (mimozkušenostní)  fil. problémy - zbytečné, pragmatismus se jimi nezabývá, nemají užitek

na Peirce navazoval

WILIAM JAMES             (1842 - 1910)

Američan

filosof, psycholog, profesor na Harvardu

zakladatel pragmatismu

soubor přednášek Pragmatismus

jak věda, tak náboženství jsou důležité - přináší užitek -

vědecké objevy usnadňují život, náboženství - lékařství duše - přináší klid

neklade si otázky, jestli Bůh existuje, ale nakolik je idea Boha užitečná a tudíž pravdivá

měřítkem pravdy je užitek, prospěch

"Co je užitečné a účelné pro mě, je pravdivé."

pravda je relativní (je podmíněna naším přístupem), pluralitní

pluralitní (různorodá) koncepce pravdy - mnoho pravd

negativní důsledky - prospěch podmíněn mocí - kdo má moc, má pravdu

na Jamese navazoval 

JOHN DEWEY             (1859 - 1952)

uplatňoval pragmatismus v pedagogice

obsah vzdělání je podceňováno, nedodržování pevných plánů a osnov

nejsou tolik důležité znalosti, ale jak naučit se správným metodám, jak řešit problémy v běžném životě

důraz klade na metodu učení děláním

za úspěch považován viditelný užitek

podle něj vzdělání, věda, ideje, příroda - jsou pouhé prostředky (instrumenty) jak dosáhnout pokroku, cíle - někdy jeho fil. nazývána instrumentalismus

vliv na Karla Čapka

pravda je to, co je pro mě užitečné - pluralita pravdy

"Svět není jednotné universum, ale je multiversum - existují různá hlediska a já si vybírám, co je pro mě užitečné."