maturitní otázky, seminárky a referáty
Základy společenských věd - Demokracie (2007)
Autor: Zuzana Kadavá
- označení politického zřízení městských států, které se nazývaly polis - původně
- politické zřízení Athén – přímá demokracie. Týkala se všech svobodných mužů.
- menšina se musela podřídit většině, byla uznána rovnost svobodných
a svoboda
- moderní demokracie je zastupitelská – vnímáme ji jako politický řád, jako jednu z forem vlády nebo
jako názor člověka na svět
- demokracie je cestou k naplnění ideí svobody, spravedlnosti, rovnosti občanů a realizaci základních
lidských práv – naplnit vše je velmi obtížné. Je to ideální stav, ke kterému se blížíme.
- někdy se může stát, že některý prvek bude více zdůrazňován (např. idea rovnosti) a to může vést k
radikalizace, popření jiných práv.
- základní princip demokracie – občané mají možnost se podílet na politickém rozhodování a mohou
vstoupit do jakýchkoliv politických stran
reálná demokracie:
- státní moc odvozena od suverenity lidu (státní moc nepochází od panovníka, od Boha, ale ani od
všeho lidu)
- znaky reálné demokracie:
- pravidelné svobodné volby (politická soutěž) – přímé a rovné hlasovací právo. Volí plnoletí.
- cílem státní moci je služba všem lidem (stát slouží lidem)
- dodržování základních lidských práv a svobod
- právní stát (vztah mezi občanem a státem je vymezen právem)
- dělba státní moci
- nezávislost soudní moci
- volná politická soutěž – konkurence politických stran
- vláda většiny, práva menšin
- soukromé vlastnictví
- sociální spravedlnost
- nezávislé veřejné mínění
formy demokracie:
- zastupitelská demokracie (nepřímá, politické rozhodnutí přijímají v zájmu lidu jeho na určité
období zvolení zástupci)
- přímá demokracie (občané přímo přijímají politická rozhodnutí)
- většinová (majoritní) demokracie (rozhoduje více lidí pomocí jednokolového většinového
systému. Cílem je omezit vliv zájmových skupin.)
- konsensuální (pluralitní) demokracie (dohoda vzniká kompromisem různých politických sil
- strany, organizace,…)
- konsociační demokracie (je tam, kde nepanuje jednota a kde existují různé politické kultury.
Ke stabilizaci systému dochází dohodou politických špiček. Např.
Belgie, Holandsko,…)
- v demokracii musí být vymahatelné právo – hovoříme o tzv. právním státě
- nikdo nás nemůže nutit k ničemu, co neukládá stát
- výkonná moc je zákonem vázána na zákonodárnou – ústavou
- lidská práva jsou nezcizitelná a nepromlčitelná a jedinec má vždy primát před státem
způsoby demokratické kontroly:
- přímá demokracie
1) referendum – hlasování občanů o závažné otázce
- konkrétně stanovená otázka, na kterou se odpovídá ano nebo ne
2) plebiscit – hlasování obyvatel na určitém území o tom, jestli chtějí být samostatní nebo ne
- jednorázové rozhodnutí
3) iniciativa – právo občanů navrhnout nějakou změnu (např. mohou navrhnout referendum,
vyhlášku,…)
- musí sepsat petici a sehnat požadovaný počet podpisů
- není závazná pro politiku
4) odvolání - odvolání volených úředníků
- jestli jsme v parlamentu, v politice – nemůžeme být vyhozeni. Jediné co se může stát,
že můžeme být odvoláni.
- v daném obvodě by se musela sepsat petice a pokud by byla nadpoloviční většina
podpisů, tak by se museli vyhlásit nové volby
- nepřímá demokracie:
- volby – činnost, při které se volí zástupci voličů
- parlamentní – do poslanecké sněmovny nebo do senátu
- prezidentské
- komunální – kompromis mezi přímou a nepřímou demokracií
- většinové a poměrné volby
participace občanů:
- Klíčovým principem demokracie je,že se občané podílejí(participují) na politickém rozhodování.
Do politického života se může každý zapojit členstvím v některém z politických subjektů nebo jako nestraník kandidováním do některé politické funkce. Své zájmy mohou občané prosazovat i v rámci dobrovolných společenských organizací(zájmové skupiny,iniciativy,hnutí,odbory). Do politického života se může každý zapojit členstvím v některém z politických subjektů nebo jako nestraník kandidováním do některé politické funkce. Své zájmy mohou občané prosazovat i v rámci dobrovolných společenských organizací(zájmové skupiny,iniciativy,hnutí,odbory). Demokratický politický režim však nabízí i institucionalizované formy podílu občanů na polit.moci. Model zastupitelské demokracie je založen na účasti občanů ve volbách,v mnohých zemích existují navíc prvky demokracie přímé.
Mezi běžnou participaci patří i účast na mítincích či podepisování různých petic.
svoboda: - stav bytosti, která jedná pouze ze své vlastní vůle
- původně být svobodný znamenalo možnost využívat institucí města (polis) – nebýt otrok
- znamená dělat, co mám právo dělat
- úkolem práva je zvyšování svobody všech prostřednictvím donucení a sankce pro ty,
kteří by chtěli jednat svévolně
- svoboda a práva jednotlivce jsou omezeny svobodou a právy ostatních lidí
- svoboda s sebou nese zodpovědnost
- svobody se rozlišují na: - 1) svoboda negativní – svoboda OD
svoboda pozitivní – svoboda K – raději se necháme někým
vést.
2) svobodu reálnou – právo na čerstvý vzduch
- to, co je ve skutečnosti
svobodu formální – svoboda slova
- to, na co máme právo
- otázkou svobody se zabývali Fromm, Aron a Dostojevskij
spravedlnost: - vztah, mezi jednotlivci a státní mocí ve společnosti, v souladu se zákonem a bez
porušení přirozených práv jedince
- mezi lidmi je velmi těžké určit, co je spravedlivé (co je spravedlivé pro mě, nemusí
být spravedlivé pro ostatní)
- sociální spravedlnost je nedosažitelný ideál
- Platón – každému dávat, co mu náleží
- otázka je, zda se má člověku dávat, co mu náleží podle zásluh, nebo podle jeho
pozice ve společnosti
- 2 typy spravedlnosti: 1) vyrovnávací – komutativní (právo trestní a soukromé)
- vztahuje se k jednání osob k jiným osobám
- vymezuje vzájemná práva mezi lidmi
- důležité nezávislé instituce – měly by podle práva roz-
hodnout, co je spravedlivé. Rozhodnutí soudu je závaz-
né. Nesmí rozhodovat nikdo jiný – pouze soud.
- uplatňuje se ve sféře soukromého a trestního práva
(soukromé – obchodní, rodinné, pracovní,…
trestní – veřejné právo)
2) rozdělovací – sociální (veřejné právo, kromě trestního)
- sporným bodem je neexistence objektivního kritéria
- soc. spravedlnost je především vlastností stavu věcí
- nespravedlivé je, že se člověk narodí v chudé rodině
- nelze určit původce sociální nespravedlnosti.
Společnost na základě solidarity požaduje změnu
sociálně ekonomických podmínek – požadavek
směřuje na stát, aby zabezpečil ty, co pomoc
potřebují. Cílem státu je udržet řád.
- spravedlnost se zajišťuje pomocí zákona nebo nějakých institucí
rovnost: - rovnost je formální – právní – zákony platí stejně pro všechny a občané mají stejná
práva
skutečná – materiální – všichni mají mít stejný majetek, moc,…
- právní rovnost je obsažena v Deklaraci lidských práv
materiální je nebezpečná – vede k omezení svobody
- požadavky větší rovnosti bývají namířeny proti demokracii
- lidé si nejsou rovni – existují biologické rozdíly, různá prestiž, plat, různý charakter,
schopnosti, postavení ve společnosti,…
- jde o určení, ze kterých hledisek by si lidé měli být rovni
- politická rovnost – rovnost před zákonem
- rovnost příležitostí
- irelevantní je rovnost ekonomická – je namířena proti demokracii a spravedlnosti
(marxistická ideologie požadovala rovnost výsledků – to vede k nivelizaci, uniformitě-
důsledkem je vznik totalitních režimů)
- v každé společnosti existuje přirozená hierarchie – sociální stratifikace – vertikální
rozdělení společnosti – status, sociální mobilita, kasty, třídy, vrstvy
- teoreticky si máme být rovni před zákonem a o jiné rovnosti nemůže být řeč
Lidská práva:
- vyplívají z lidské přirozenosti a z principů humanity
- práva fyzických osob, které vyplívají z pouhé příslušnosti k lidskému rodu
- zakotvena v Listině základních práv a svobod
- v ČR je součástí ústavního pořádku
- dělí se na hlavy – těch je 6
1) Obecná ustanovení – práva a svobody se zaručují všem
- lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech
2) Lidská práva a základní svobody – 2 oddíly
1. oddíl: Základní lidská práva a svobody
- každý je způsobilý mít práva
- každý má právo na život – trest smrti se nepřipouští
- nedotknutelnost soukromí a osoby (odposlechy bez povolení-
nelze),…
2. oddíl: Politická práva
- svoboda projevu a práva na informace – cenzura nepřípustná
- právo na shromažďování, volební právo,…
3) Práva národnostních a etnických menšin
- menšinám se zaručuje rozvoj, právo přijímat informace v mateřském
jazyce,…
4) Hospodářská, sociální a kulturní práva
- právo na vzdělání, právo na svobodnou volbu povolání, …
5) Právo na soudní a jinou právní ochranu
- právo domáhat se svého práva, …
6) Společná ustanovení
- vývoj lidských práv: - 1215 – Anglie – přijata Magna Charta libertatum – omezena královská
moc
- teorie lid. práv se začala rozvíjet na základě myšlenek Johna Locka
- hovořil o třech přirozených právech – na život, zdraví, majetek
- aby tato práva chránil, tak od toho je tu stát
- 18. století – vznikají 2 důležité listiny:
- 1776 – Deklarace o nezávislosti (USA)
- 1789 – Deklarace pro člověka a občana (Francie)
- od nich se odvíjí další listiny
- 1791 – k Deklaraci o nezávislosti přidány dodatky – Bill of rights
- svoboda vyznání, svoboda slova, …
- 10.12. – den lidských práv
- 10.12.1948 – byla přijata všeobecná deklarace o lidských právech