Základy společenských věd - Dějiny filosofie - Předsókratovská filosofie

Autor: Daniela Bednářová

DĚJINY FILOSOFIE

 

jako samostatný vědní obor až v 18. stol. - předtím součást filosofie

Hegel - německý filosof, Moderní dějiny filosofie

             každá filosofie je filosofií své doby (je součástí hist. vývoje - nerozvíjí se jako něco neoddělitelného)

 

      ANTICKÁ FILOSOFIE

3 základní období:             1. PŘEDSÓKRATOVSKÁ FILOSOFIE (asi 6. - 5. stol. p. K.)

                                    2. FILOSOFIE KLASICKÉHO OBDOBÍ (5. - 4. stol. p. K.)

                                    3. DOBA HELÉNISMU (4. stol. p. K. - 1/2 5. stol. n. l.)

 

1.        PŘEDSÓKRATOVSKÁ FILOSOFIE     

 

1. Mílétská škola -             Thalés z Mílétu

                                    Anaximandros z Mílétu

                                    Anaximenés

2. Pýthagorás

3. Elejská škola -             Parmenidés

                                    Zénón

4. Hérakleitos z Efesu

5. Atomisté -               Leukippos

                                    Démokritos

6. Empedoklés

7. Anaxagorás

 

popředí zájmu předsókratovských filosofů byl svět (kosmos) a hledání jeho základu (pralátky)

pralátka u všech jiná

hýlozoisté - pralátka aktivní, je v pohybu

                    hýlé - hmota, zoé - život

                    všichni kromě Elejské školy - neuznávají pohyb

 

 

MÍLÉTSKÁ ŠKOLA

Thalés z Mílétu (625 - 546. p. K.)

pralátka, základem všech jsoucen, počátkem všeho je voda

(myslel, že země je plochá deska, která leží na světovém oceánu a důsledkem vlnobití vzniká zemětřesení)

 

Anaximandros z Mílétu

žák Thaléta

za zákl. věc (substanci, pralátku) pokládal apeiron - něco neomezeného, nezměrného, našemi smysly nepochopitelného

vznik věcí chápal jako pokus o omezení bezmezného, nezměrného apeironu

provinění se, že jsme chtěli omezit něco neomezeného --- zanikání věcí

 

Anaximenés

za základní substanci považuje vzduch (všechno, co jest, bylo a bude vzniká ze vzduchu)

vzduch - neviditelný, ale projevuje se: pohybem, chladem, teplem

více se zabýval fyzikou, přírodou než filosof. otázkami

 

 

PÝTHAGORÁS (572 - 494 p. K.)

pocházel z řeckého ostrova Samu, ale působil v J Itálii

nejen filosof, i vědec, matematik, věřil v převtělování duší

za základní substanci považuje číslo

každé jsoucno má nějaký tvar, nějakou hranici, mez - ta je vyjádřena číslem - dá se přesně určit

rozměr jsoucen je možno vyjádřit číslem, změřit ho

ELEJSKÁ ŠKOLA          

Parmenidés

neuznává žádný pohyb, změnu věcí, prázdný prostor

"Nebytí není, je pouze bytí."

jsoucno je jenom jedno - je trvalé, neměnné

kdyby existovalo nebytí, existoval by prázdný prostor, do kterého by se jsoucno mohlo přelévat, proměňovat se

rozum logicky dokazuje neexistenci pohybu  X  smysly nás klamou - vnímají pohyb

 

Zenón

Parmenidův žák - snažil se obhájit jeho nesmysly - obhájil je aporiemi - logické paradoxy, které mají obhájit neexistenci pohybu

1. aporie: Achillés a želva -             pohyb (dráhu) rozkouskujou až do nekonečna

                                                rychlonohý Achillés nikdy nedohoní želvu, i když se vzdálenost mezi nimi bude                                                    zmenšovat

 

2. "půlení" aporie - chceme - li přejít z bodu A do B musíme ujít nejdříve polovinu z té dráhy, ale než projdeme polovinu dráhy, musíme projít polovinou poloviny a tak dále až do nekonečna, takže vlastně ani nevyjdeme

 

 

HÉRAKLEITOS Z EFESU (540 - 480 p. K.)

zdůrazňoval proměnlivost věcí

nic není stálé, vše je v neustálém toku, proměna kvality jednotlivých jsoucen (X Zenón)

zakladatel dialektického myšlení - 1. dialektik - vývoj se děje v boji protikladů (život  X  smrt, vlhké  X  suché) - jedno je podmíněno druhým

"Nevstoupíš dvakrát do téže řeky."

"Panta rhei" - vše plyne, vše se vyvíjí

za pralátku považoval oheň

přišel s logos - zákon, který řídí koloběh věcí a je jediným neměnným a určujícím prvkem světa

                          má ho v sobě každý člověk

 

 

ANTIČTÍ ATOMISTÉ

Leukippos (500 - 440 p. K.)

Démokritos (460 - 370 p. K.)

za pralátku považují atom

kompromis mezi učením eleatů a Hérakleita - návaznost na elejské učení o neměnnost (atomy nedělitelné, věčné)

                                                                         návaznost na Hérakleita - atomy se pohybují v prázdnu - nejsoucno

 

atomy se shlukují, narážejí na sebe, liší se, odskakují

smyslovým poznáním jsme schopni vnímat shluky atomů - věci složené, mnohost

pohyb atomů se děje podle zákonů - neexistuje náhoda, vše podléhá předurčenosti (determinismus)

 

 

EMPEDOKLÉS

za pralátku považoval 4 kořeny (živly, věci): oheň

                                                                         voda

                                                                         vzduch

                                                                         země

jejich smícháním vznikají všechny věci

 

 

ANAXAGORÁS

hovoří o bezpočtu "semen věcí"

různé tvary, barvy - nejednotnost

 

 

nejsou hýlozoisté - jejich pralátky nemají vlastní pohyb, ale jsou pohybovány vnější silou:    

Empedoklés hovoří, že věci jsou dány do pohybu láskou a svárem

Anaxagorás hovoří o núsu - kosmický (vesmírný) duch - neomezený, samovládný