Český jazyk - Česká oficiální literatura v 70. a 80. letech 20. století

Autor: Alena Svačinová

Atmosféra doby:

• po srpnu 68 čeští politikové podepsali (byli nuceni podepsat) dohodu o dočasném pobytu vojsk varšavské smlouvy na našem území, naděje lidu na demokratický vývoj pomalu mizela

• leden 69 sebeupálení Jana Palacha

• únor 69 sebeupálení Jana Zajíce

• březen 69 hokejový týden – MS ve Švédsku v Stockholmu, ČR se měla utkat 2x se Sovětským svazem a vyhrála 2:0 a 4:3, velké oslavy, zároveň dochází k 1. výročí okupace, lidé vyšli do ulic - demonstrace byla však potlačena armádou

• květen 71 – Poučení z krizového vývoje, dokument, který byl povinně čten v podnicích, organizacích a schůzích. Po tomto vydání nazýváme toto období normalizace, totalita, neostalinismus. Návrat k normálnímu budovatelskému duchu, oproti Stalinovým 50. létům tato doba nebyla tak krutá, docházelo k zatýkání a zastrašování nepřátel režimu, ale nedocházelo k popravám

• leden 77 poprvé se objevila (vznikla) tzv. Charta 77. Prvními mluvčími se stali Václav Havel, Jiří Hájek (bývalí reformní ministr zahraničí) a filosof Jan Patočka (po jednom z výslechů STB zemřel). Celkem podepsalo chartu asi 2 000 lisí. Jednalo se o politický text, který žádal, aby stát dodržoval mezinárodní dohody o lidských právech který sám podepsal Husák. Odvetná akce státu byla tzv. anticharta, tento text se musel podepsat veřejně za účasti médií např. Werich, Rudolf Hrušínský, Pešek

• začátek 80. let začíná v SSSR Perestrojka – přestavba společnosti směrem k demokracii, začal jí Gorbačov

Literární kontext:

1. oficiální literatura

2. exilová literatura

3. samizdatová literatura – vzniká tajně, svépomocí

Charakteristika oficiální literatury – státem kontrolovaná a podporovaná, funguje cenzura, která dílo tzv. čistí, může škrtat, vyhledává veškeré narážky na režim, přetváří (mění) autorský styl. Autoři ztrácí tvůrčí svobodu, jejich díla jsou ale vydávána. Umožněna tvůrčí dovolená např. na zámku Dobříš. Řada těchto autorů napsal kvalitní umělecká díla i když tito autoři balancovali na hraně mezi povoleným a zakázaným (Fuks, Seifert)

Poezie: poezie některých autorů uveřejňována i v denním tisku

Miroslav Florián

Josef Rybák – čtenářsky úspěšná poezie

Ivan Skála – literární kritik, autor zdrcujících kritik Seifertovi poezie

Jiří Žáček – básně se objevily i v čítankách, jeho poezie je vtipná, plná fantazie, položena na hře se slovy. Výtky vůči němu, že nešel proti režimu

Anonymní múza – sbírka zachycuje osobní prožitek, radosti i strasti denního života = výpověď o všedních scenériích a běžných problémech obyčejného člověka a jeho života v kompromisech - Napsat báseň (Č4 str. 143)

Sbírky: Aprílová škola, Okurková sezóna

Josef Šimon a Petr Cincibuck – navazují na Kainarovu poezii (poezie všedního dne) je to poezie velkoměsta

Próza: představitelé Bohumil Hrabal, Ota Pavel, Vladimír Páral, Vladimír Körner,

Jiří Šotola, Ladislav Fuks

Bohumil Hrabal (1914 – 1997) – nejslavnější český prozaik 2. poloviny 20. století

• narodil se jako syn majitele pivovaru v Nymburku, maturoval a poté studoval na právech v Praze, nedostudoval pro uzavření VŠ nacisty

• byl traťový dělník, skladník, kulisák

• po válce VŠ dokončil, ale praxi nevykonával, od 60. let se živil jako spisovatel z povolání

• žil v Praze Libni, kromě Prahy si zamiloval i nedalekou oblast Kerska

• jeho přátelé byli malíř Vladimír Boudník a básník Egon Bondy

• ke konci života byl nemocen, zemřel pádem z nemocničního okna

Charakter tvorby: nenapodobitelný, výrazný autorský styl, který vychází z pábitelství = zvláštní druh vypravování, proud vědomí, záměrně píše často čárky, chyby, špatně skloňuje zájmeno já. (pábitel = člověk, který má pestrý život, stýká se s lidmi ze širokého okruhu, hodně toho zažil a pamatuje si to, viz. strýc Pepin v Postřižinách). Jeho příběhy v sobě mají grotesku, nadsázku, humor, nikdy ne depresi a beznaděj. Postavy jeho příběhů jsou naprosto obyčejní lidé, často i životní ztroskotanci, u každého obyčejného člověka hledá pověstnou tzv. perličku na dně duše (jakoby byl přesvědčen o dobrém jádru každého člověka).

Působí výchovným dojmem, obdivuje řemeslnou dovednost, lásku k práci. Čtenář vnímá po přečtení díla filozofickou hloubku

Rozsah díla: jeví se chronologicky nepřehledné a to z několika důvodů:

1. sám autor svá díla někdy přepracovával (např. Taneční hodiny pro starší a pokročilé – původně veršované, později verš i próza)

2. některé postavy přecházejí z díla do díla

3. kompletní vydání Hrabalova díla vyšlo až po revoluci (Obsluhoval jsem anglického krále)

4. některá díla byla taková polooficiální – vydána polooficiálním vydavatelstvím Jazzová sekce (Unijazz)

Tvorba: začíná v 60. letech končí smrtí

Perlička na dně – povídky

Ostře sledované vlaky - viz čítanka napsat

Taneční hodiny pro starší a pokročilé – rozhovor, monolog, postava vychází z autobiografie, starší muž chce zapůsobit na mladou ženu a vypráví jí

Postřižiny – vzpomínky na maminku, tatínka a strýce

Slavnosti sněženek – z oblasti Kerska

Obsluhoval jsem anglického krále - viz čítanka napsat

Příliš hlučná samota – příběh starého lisovače (Haňťa) papíru. Lisuje i staré knihy, nejprve se diví co lidé vyhazují, později se však do knih začte, učí se z nich, nechápe proč se lisují, při přeložení do jiného úseku dochází k sebevraždě

trilogie (Svatby v domě, Vita nuova, Proluky) zvláštní tím, že lyrický mluvčí je autorova manželka, v díle je i kapitola o jeho vlastní svatbě

Ota Pavel (1930 – 1973) – vlastním jménem Ota Popper, narodil se v rodině židovského

otce a křesťanské matky, spolu se svými 2 bratry prožil idylické dětství v křivoklátských lesích a u řeky Berounky v době 1. republiky, kdy otec rodiny pracoval jako obchodní cestující u firmy Electrolux (chladničky, vysavače)

Po vypuknutí války otec (Leo) a 2 starší synové (Hugo a Jiří) odcházejí do koncentračního tábora, po válce se celá rodina opět setkává

Ota Pavel se stává sportovním reportérem a pracuje v českém rozhlase, ale píše i reportáže o sportovcích, které jsou na pomezí žurnalistiky a umělecké literatury

Osud zasáhl na olympiádě (ZOH) v Insbrucku 1964 kdy bez varování propukla těžká duševní choroba. Nastalo zdlouhavé období léčení

Zemřel na zástavu srdce, 16x v Bohnicích v psychiatrické léčebně – maniodepresivní poruchy

V době nemoci se stává spisovatelem

Literární tvorba Oty Pavla lze tématicky rozdělit do 3 skupin:

1. povídky se sportovní tématikou – jednotlivé profily sportovců (Emil Zátopek, Jiří Raška – skokan na lyžích) např. povídky Plná bedna šampaňského

2. Vzpomínky na dětství – dominuje zde postava furiantského tatínka a trpělivé maminky, rybaření Smrt krásných srnců, Kapři pro Wehrmacht

3. lyrickoepické povídky o řekách a o rybách Jak jsem potkal ryby

Vladimír Páral (* 1932) – dosud žijící autor

svůj pracovní život zasvětil chemii, patentový inženýr, léta pracoval v SČ chemických továrnách ve výzkumných odděleních (Ústí n. L.)

Z prostředí chemiček čerpal často tématicky

Je autorem mnoha románů z nichž umělecky nejkvalitnější je tzv. Černá pentalogie, soubor 5ti románů které napsal v průběhu 60. a 70. let – autor se v nich projevil jako výrazná osobnost, nezaměnitelný styl jakoby administrativní styl, pár teček, kdy a kde se to přesně odehrává

Řazení dlouhých větných celků, nedává si práci se souvětím, zbytek uveden v závorkách, slovesa často v infinitivu, píše v bodech (Ráno vstát v 6, vyčistit si zuby …)

Na literární kritiku i čtenářskou veřejnost zapůsobily romány svou odvahou odhalit ve společnosti různé nešvary (kariérismus, korupce, protekce, konzumní společnost, stereotyp). Touha po funkcích a po moci

Soukromá vichřice (Č4 str. 182) – zfilmováno Milenci a vrazi

hlavní hrdinové Óda a Joža, Joska a Ida, 2 manželské dvojice. Hrají pravidelně karty, dvojice se nakonec prohodí, jedna dvojice romantická, druhá při zemi. Nakonec dojdou k tomu, že ani výměna partnerů nic nového v životě nemění. Hledají východisko ze stereotypu. Novela, 2. část tzv. Černé pentalogie

Mladý muž a bílá velryba (Č4 str. 184) – hlavní postava Viktor Panc, apatický, cynický chemický inženýr, směnový mistr Bréťa Laboutka, optimista, chce ulovit bílou velrybu = tj. něco dokázat a umocnit život opravdovou láskou a prací, dovedl ztrhnout i rezignující spolupracovníky, v práci našel smrt. Novela, námětem chemická továrna, tzv. bílá řada = pokus o překonání předcházejících skeptických závěrů a vytvoření kladného společenského typu = protipól k dřívější kritice

Vladimír Körner – prozaik a scénárista, čerpá hlavně z historie, buď z období ranného

středověku Smrt svatého Vojtěcha, Osudy našeho prvního biskupa (Dětmar, slavníkovec)

nebo z období 2. světové války Zánik samoty Berghoff - speciálně cvičené oddíly – zabíjely potichu noži

Adelheid – jméno dívky, která čeká na odsun, Němka, děj se odehrává v Sudetech, příběh dívky a vojáka, špatný konec

Vladimí Neff – pentalogie Sňatky z rozumu – vývoj české společnosti od Bachova

absolutismu (1848-58) přes NO (Č4 str.170) Císařské fialky – filozoficko historický román a společenská satira, 2. díl pentalogie, odehrává se