Renesance, klasicismus a osvícenství Autor: Jiří Pravda · sem se zařazuje i humanismus · Hl. znaky: - rozvoj přírodních věd a věd o člověku - kult smyslů a příklon k pozemským radostem - individualismus = každý zodpovídá sám za sebe - odklon od latiny a rozvoj národních literatur - počátky renesance jsou v Itálii Italská renesance Giovanny Boccaccio (1313 - 1375) - Dekameron - sto novel o lásce - úvodní rámcové novele vypraví autor o morové epidemii, která postihla Florencii. Společnost sedmi urozených žen a tří šlechticů opouští město a ve venkovském zátiší v plné pohodě klidného života si krátí dlouhou chvíli vypravěním příběhů, které postupně vrší na rozsáhlý cyklus samostatných slohově vybroušených a poutavých novel. Dante Alighiery (1265 - 1321) - pocházel z nezámožné měšťanské šlechty - nabyl značného vzdělání - jako stoupenec protipapežské strany musel r. 1302 odejít a zbytek života strávil ve vyhnanství ve Veroně a Ravenně - hlubokým zážitkem, který poznamenal celou jeho tvorbu, byla jeho láska Beatrici, která v době napsání jeho vrcholného díla Božská komedie již nežila - Dílo: - Božská komedie - tři díly - Peklo, Očistec, Ráj - duchovní epos - je to obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problému celého tehdy známého světa od biblických mýtů přes starověké dějiny až k Dantově přítomnosti - hl. postavou je Dante a Beatris - láska k ženě, kritika společnosti Francesco Petrarca (1304 - 1374) - pocházel stejně jako Dante z Florencie a stejně jako on byl ze svého rodného města vypovězen a odešel do jihofrancouzského Avignonu - byl v písemném styku s Karlem IV. a také navštívil Čechy - rozhodující událostí jeho života bylo setkání se ženou, kterou potom proslavil ve svých znělkách pod jménem Laura - Dílo: - Spěvník - sborník, jehož podstatnou část tvoří znělky (sonety) - sborník milostné prózy - Petrarca zdokonalil formu znělky (sonetu), kterou převzal od provensálských básníků a dal ji pevný vnitřní řád a vybrousil v útvar, později velmi oblíbený ve všech literaturách Ludvico Ariosto (1474 - 1533) - Dílo: - Zuřivý Roland - navazuje na tradici rytíře Rolanda - vášnivá láska k Angelice která ho odvádí od povinností rytíře bojovníka Francouzská renesance Francouis Villon (1431 - 1463) - své jméno přija od příbuzného, církevního hodnostáře, který se ho ujal a dal ho vystrudovat na pařířské univerzitě - okolnosti ho svedli na cestu tuláka, zloděje, rváče i kumpána dobrodruhů z pařížského podsvětí a jeho přátelům se jen těžko povedlo ho dostat z dosahu světské moci a šibenice - Dílo: - Velký testament - jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyryky - v díle se zamýšlí nad svým pohnutým životem a své hříšné činy omlouvá chudobou a krutým osudem, vzpomíná na své lásky - Malý testament - osmiveršové básně ironického a satirického obsahu Francois Reblais (1495 - 1553) - Reblais byl již člověkem plně renesančním, vynikající humorista a nesmiřitelný odpůrce myšlenkové zaostalosti - Dílo: - Gargantua a Pantagruel - čtyřdílný satirický román - rámec díla tvoří historie královského rodu obrů (otce, syna a vnuka) - otec je představitelem feudálního, středověkého asketismu, syn pěstuje kult svobody a přirozenosti a vnuk Pantagruel je představitelem renesance Španělská renesance - rozvíjí se komedie Lope de Vega - dramatická tvorba španělska (byl současníkem Shakespeara) - počet jeho her se udává ohromujícím číslem 2000 - bohatý a pohnutý život vojáka i vyhnance poskytl Lope de Vegovi, madridskému rodákovi, četné životní zkušenosti - vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv. drama plaste a dyky - nejlépe se mu dařily hry s náměty historickými a s poměrně malým počtem postav ( k nimž patří = tyranský šlechtic, jeho poddaný - neohrožený venkovan - a král jako strážce a obnovitel spravedlnosti) - Dílo: - Ovčí pramen - název vesnice, která se vzbouřila proti feudálům - napsáno podle skutečné události Anglická renesance - rychle se rozšířila a oblíbila krátká povídka podle vzoru Boccacia Geoffrey Chaucer - básník, který ve svém díle obsáhl plnokrevný obraz své doby i lidí - pocházel z měšťanské kupecké rodiny - v mládí se zúčastnil války proti Francii a účastnil se různých dipolomatických jednání, na nichž se seznámil s díly Dantovými, Petrarkovými a Boccaciovými - Povídky Cantenburské - nejvíce patrný vliv Boccaciova Dekameronu - veršované dílo - jeho povídky charakterizuje jemná ironie a oproštění od pout středověkých náboženských představ William Shakespeare (1564 - 1616) - nesporně největší dramatik a to nejen anglický, ale světové tvorby - narodil se ve Stratfordu nad Avonou - velmi mladý se oženil a ro. 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech - ke konci svého života se vrátil do rodného Stratfordu, kde také zemřel 1. období - do r. 1600 - v tomto období psal především komedie - Komedie plná omylů - Zkrocení zlé ženy - Sen noci svatojánské - Mnoho povyku pro nic - Kupec benátský - historické hry - Jindřich IV. - Jindřich VI. - Richard III. - dramata se středověkou tématikou - Julius Caesar - Trollus a Cressida - z této doby je i jeho první tragédie Romeo a Julie - vypráví o dvou milencích, každého z jiného znepřáteleného rodu v italské Veroně, nad nimiž vládně rodová nenávist. Tragika hry vyplývá z povahy hrdinů a je také dána vnějšími okolnostmi 2. období - do r. 1608 - v tomto období proniká do jeho tvorby pesimismus a životní zklamání, jak se to odráží i v jeho nejslavnějších tragédiích - Macbeth - Hamlet - Král Lear - Timon Athénský - Antonius a Kleopatra - Othello (označený jako "tragédie žárlivosti". Ctižádostivý důstojník ve službách Benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení.Othello připlouvá na ostrov Kypr jako velitel výpravy proti Turkům. Setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovi intriky. Jago zasévá do duše Othellovy různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti. Nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost, jejíž obětí se stává Desdemona, uškrcená Othellem. A když jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl život smysl. Zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství; končí sebevraždou.) 3. období - do r. 1612 - vyjasňuje se autorův pesimismus a přechází trvale ve smířlivé vyrovnání - Cymbelin - Zimní pohádka - Bouře - náměty svých her Shakespeare čerpal z nejrůznějších zdrojů - ze životopisů slavných osobností, z francouzských a italských renesančních povídkářů i ze starých kronik (historické hry z anglických dějin) KLASICISMUS - nejvíce se projevil ve Francii - navazoval na odkaz antiky především formou, ale i zpracovávanými látkami - měřítkem krásy byla klasicistům pravda, rozvaha a rozumnost, životní idelálem pak vyrovnanost - proti renesanční zvůli jedince zdůraznil klasicismus podřízenost soukromých cílů nadosobním, veřejným úkolům - klasicisté se proto neobraceli k člověku v jeho oblasti intimní, ale viděli jej vždy ve sféře veřejné a zobrazovali jeho charakterové vlastnosti bez ohledu na jejich podmíněnost prostředím a dobou - nakonec má však klasicitní hrdina, i když pojatý obecně jako typ, rysy svých součastníků Francie Moliere - vl. jménem Jean Babstine Poquelin - působil u kočovných divadelních společností jako herec, režisér a spisovatel frašek a komedií - později se stal ředitelem královského divadla v Paříži - ve svých hrách předváděl Moliere soudobou pestrou mravní problematiku - Tartuffe (Velmi dlouho se s touto komediií nemohl prosadit. Hra odhalovala pokrytectví a svatouškování a svou titulní postavou mířila proti církvi a donašečskému systému jejích institucí.) - Lakomec (Druhá nejproslulejší komedie, k níž se inspiroval Plautovým Zlatým hrncem. Titulní postava lichvář Harpagon je ochoten pro peníze obětovat všechno a ztráta pokladnice pro něho znamená životní tragédii, poloviční šílenství a nenávist k celému lidstvu.) - Škola žen - Misantrop - Měšťák šlechticem - Šibalství Skapinova - Zdravý nemocný - využívají všech odstínů komiky od frašky až po situační komiku nebo drama charakteru - v postavách svých komedií vytvořil Molliere velkolepé typy právě tím, že v nich objevil pravdivou podstatu lidských charakterů Jean De La Fontaine - sbírka Bajek (jejich ohlas pronikl do celé Evropy. Vycházel ze strarších bajek od Ezopa přes středověké moralistní bajky) Itálie - protipólem klasicistické tragédie byla italská komedie (commedia dellarte) u lidového publika velmi oblíbená - hry neměly pevnou stavbu a herci děj na jevišti improvizovali podle stručně nastíněného obsahu - komedie měla pevně ustálené postavy (např. bohatý obchodní Pantalone, sluhové Brighella, Scappino a Arlecciho, služka Colombina) Carlo Goldoni - zakladatel italské národní veselohry - tvořil komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa Chytrá vdova a šlechtických typů Jemnostpán markýz - Hrubáni (zesměšnil rodinný despotismus měšťanského prostředí) - Poprask na laguně (je považována za nejlepší komedii. Popisuje žárlivou mileneckou dvojici z lidového rybářského prostředí) - Mirandolina OSVÍCENSTVÍ - tento názor se vyvinul v 18. století v západní Evropě, zejména v Anglii a Francii (podmiňuje ho vědeckotechnický vzestup a touha člověka po vědeckém bádání - podrývání autority náboženství, ale i feudálního řádu - pro osvícenství je příznačný kult rozumu (racionalismus), v jehož jménu hlásali osvícenci práva "přirozeného člověka" - víra v rozum naplňuje hlasatele osvícenských myšlenek vírou v neustálý pokrok, proto jsou osvícenci optimisté - osvícenská filozofie se lišila od dřívějších od dřívějších myšlenkových systémů hlavně svým společenským obsahem, zaměřením k praktickým otázkám současnosti. - osvícenští spisovatelé vystupovali proti všemu konzervatismu, tmářství, kritizovali církev a kněžstvo, odmítali tradici a volali po společenském zrovnoprávnění všech občanů Francie - osvícenství mělo ve Francii bojovnější charakter, neboť francouzská měšťanská třída se teprve připravovala k převzetí moci Charles Louis Montesquieu - reprezentuje politické cíle osvícenství ve Francii - Duch zákonů (rozprava, v níž osvětluje vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin - např. podnebí, přírodní bohatství a přimlouvá se za omezení absolutistické vlády podle anglického vzoru) - Perské listy (kritika satirickou formou společenských a politických poměrů své současnoti) - francouzská encyklopedie (neobyčejný význam pro šíření osvícenských myšlenek, obsahující soubor znalostí ze současné vědy, umění a techniky. K dílu přispěli nejvýznamnější myslitelé 18. století Voltaire, Fousseau, D´ Alambert, Denis Diderot) - Jeptiška - Jakub fatalista Voltaire - vl. jménem Francois Marie Arouet - mistr kritického racionalismu 18. století - psal filozofické povídky - měli ostré kritické zaměření, které útočilo na lidskou hloupost, zaostalot a nesnášenlivost - Candide nebo optimismus (povídka - zesměšnil filozofii nekritického optimismu, daného vírou v boží prozřetelnost) Jean Jacques Rousseau - svými myšlenkovými i uměleckými podněty stojí na začátku proudu, který ovlivňoval evropskou kulturu téměř po jedno století - vzděláním byl samouk a v 16 letech utekl z domova a žil skoro 30 let bez stálého zaměstnání - Nová holoisa (do tohoto díla autor vtělil své hlavní představy a pocity své doby. Je to tragický příběh lásky psaný formou dopisu. V tomto románu jsou přítomny všechny příznačné prvky preromantismu a romantismu - lyrická melancholie, vypjaté citové reakce hrdinů, podmanivá líčení přírody a kontrast mezi životem v přírodě a ve společnosti. - Emil Anglie - v 18. století vzniká v Anglii dobrodružný román Daniel Defoe - významný představitel dobrodružného románnu - Robinson Crusoe (tímto dílem se velice proslavil po celém světě. Úspěšnost díla si vynutila další pokračování, ale to již nebylo tak úspěšné) - významné jsou také jeho satirické básně, kvůli kterým byl také vězněn Jonathan Swift - představital filozofického románu, nejednou ostrého satirického zabarvení - Gulliverovy cesty